Zase jeden chválozpěv na úžasná lidská stvoření mužského pohlaví ze Spojeného království Velké Británie a Severního Irska

Fajn, takže... znáte to, když se probudíte o půl třetí a napadají vás najednou úplně super myšlenky na příspěvek a nedá vám to spát? Jestli ne, tak vám fakt závidím. Já prostě před půlnocí nejsem schopná ničeho kreativního. Očividně. Ale po půlnoci? Uf... To mě přivádí k jedné  z dvou věcí, o kterých jsem chtěla dneska psát a co mi nedaly spát, i přestože mám už jen nějakou hodinku spánku, neboť jedeme v pět na otočku do mého milovaného velkoměsta (yaaay!). No a než to dopíšu... tak už prostě spánek nebude. Nevadí! :D A proč to nevadí? K tomu se taky dostanu.
Pohodlně se usaďte nebo načungněte, protože to bude jako vždy na dlouho!

Začala bych tím jedním osudným dnem, kdy moje drahá nejlepší kamarádka objevila tzv. "youtubers", konkrétně AmazingPhil-a a Danisnotonfire. Samozřejmě mi nějaká videa posílala, protože spolu sdílíme úplně všechno. Líbilo se mi to taky, ale ne až tak moc, nebyla jsem z nich prostě tak na větvi jako všichni... Ale postupně se mi to začalo dostávat pod kůži. Hlavně poté, co jsem zjistila, že se kamarádí s Crabstickz-em, kterého jsem sledovala ještě v druháku. Pak jsem ho docela dost zanedbávala, uznávám, ale teďka všechna jeho videa doháním a musím říct, že to je fakt nejlepší youtuber forever and ever. Hrozně mi ty jeho scénky, výstupy, ksichty, random zpěvy během projevů připomínají dětství s mým bratránkem, taky takovým komikem. Možná proto pro mě vždycky bude ten nejlepší. Každopádně o něm jsem dnes mluvit nechtěla. Spolu s třemi již zmíněnými vytváří čtvrtý vlogger - Kickthepj - slavnou a úžasnou "Fantastic Foursome". Nejprv to pro mě byl prostě ten čtvrtý, kterého neznám, ale jelikož má jako jediný z nich kudrnaté vlasy, což pokud bych byla lednička, by byl můj magnet (jako kudrnaté vlasy všeobecně)(fakt debilní přirovnání, ale je 3:25 ráno, ehm. Pokud mě napadne něco normálního někdy za denního světla, tak to přepíšu.), netrvalo to dlouho a už jsem začla sjíždět jeho videa. Přirozeně. A byla jsem fakt okouzlená - a nejen jeho vlasy - je to takový mix všech tří z FF a ještě k tomu to doplňuje svou vlastní hudbou, kresbami a naprosto krásnými záběry, které dodávají videům úžasnou atmosféru. Takovou tu, kdy se prostě chcete jen zachumlat do deky s kakaem v ruce a kochat se tou krásou. Ale především, a teď to bude znít asi trochu šíleně, mi svými intelektuálními kecy připomněl a každý den připomíná věc, na kterou jsem poslední dobou hodně zapomínala - k r e a t i v i t u. Při těch jeho videích jsem si furt říkala, panebože, vždyť já jsem tak dlouho nekreslila! A jakmile jsem slyšela ty jeho motivační řeči "be creative, if you want to do something, just do it and don't care about other people bla bla bla", takhle přesně to nebylo samozřejmě, ale v tomhle smyslu. A má pravdu, proč bych si nemohla kreslit jen tak, zpívat svoje vymyšlené melodie při žehlení, vařit si všelijaké recepty, co najdu na netu a vylepšovat si je (klidně i babicovsky), tančit si při vaření - i přestože ani jednu z výše zmiňovaných činností nezvládám na výbornou? Žádná porota mi za zády přeci nestojí. Je to šíleně uklidňující a udělá vám to instantní radost jako máloco na tomto světě.

A právě teď v noci, když jsem přemýšlela nad druhým článkem, který už asi nestihnu a napíšu si jen nějaké poznámky, které pak rozepíšu (doufám!), mě napadlo, jak jsem byla z toho taková docela smutná, že jsem tyto malé velké radosti života zanedbávala (dřív jsem kreslila pořád a všude a hlavně jsem neustále dělala nějakou grafiku) a vrátil mě k nim až jakýsi Brit s hughgrantovskýma očima, který ani neví, že existuju, tak teda mě napadlo:D (ach ty dlouhé věty), že vlastně to tak vůbec nebylo. Měla jsem přece tenhle blog! Beru psaní už jako takovou přirozenost, že mě ani nenapadlo, že i to se počítá jako dělání něčeho kreativního. A je fakt, že z máločeho jsem měla za posledních pár let takovou zvláštní radost, jako když jsem dopsala článek, dokázala jsem sepsat svoje myšlenky na papír a tak vůbec. Protože pokud se mnou budete někdy mluvit, tak pochopíte, proč je to pro mě tak výjimečné - moje myšlenky mi lítají po hlavě vžum vžum, tam zpátky a já pak nejsem schopná ze sebe vydat kloudnou větu. A psaní mi hrozně pomáhá v tom si to občas uspořádat a taky se lépe vyjadřovat.

A to je asi tak všechno, co jsem k tomu chtěla říct. Pokud náhodou máte tak nudný život, že jste se dostali až na můj blog a až na konec tohohle článku, tak prosím teď hned běžte, popadněte papír a tužku nebo fix nebo cokoliv, co rádi používáte (já třeba nejradši kreslím tuší ♥), a nakreslete nějakou vzpomínku, co vám dělá radost. Nebo třeba nějakou příšerku podle vlastní fantazie. Anebo to všechno sepište, popište, rozeberte do detailů, užívejte si každé slovo a nebojte se divnotvarů. A je úplně jedno, že to nebude světové dílo. Hlavní je, co to udělá s vámi uvnitř. A k tomu si zpívejte a pak si uvařte něco dobrého. A já si jdu uvařit ovesnou kaši, protože mi zrovna zvonil první ze čtyř budíků (jak bláhově jsem si myslela, že ZASPÍM) a kouknu na pár dalších videí s PJem. Což vám taky doporučuju a hodně moc! A kromě něho taky ostatní z Fantastic Foursome, každý má co nabídnout. Minimálně krásný ksichtík! :D

Ještě tu mělo být jedno P.S. o jeho videoreakci na "tumblr is down", ale nějak se mi to šikovně podařilo smazat, tak sem přikládám samotné video, které se mi hodně líbilo! (I když krok 2 bych asi vyměnila za knihu nebo pečení, ale to už je detail.)

My, zleva ona a já. (ilustrační foto)

Srpen ještě stále otravuje a není jediný. Z džungle, Tazmánie a asi tak padesáti ultrahipsterských festivalů, reportáže o nichž (dá se to takhle vůbec říct? Proč mám pocit, že už jsem se na to tady jednou ptala?) stále čekají nepřečtené v mém mailu (kecám, dávno jsem je smazala - otvírám jen ty, kde titulek slibuje foto kočky), se vrátil náš milovaný kámoš, který se prý narodil v 19. století (neprotestuji). Potkaly jsme ho před rokem v jediné hospodě, která je u nás jakžtakž normální. Během večera jsme obě spadly hlavou na podlahu a vyměnily si v polobezvědomí s dotyčným maily. Jinak si to nedokážu představit. Ale jo proč ne. Ať nám klidně píše, občas si to přečtu, občas je to ehm poučné. Někdy je mi ho líto, tak mu odepíšu. Ale když nás zve každý den na kolo (protože má furt za to, že nemáme absolutně žádnou kondici a jen sedíme doma za facebookem) a tento rok dokonce i na pivo (asi si všiml, že moje vlasy potřebují posílit pivními vitamíny), je to hodně otravné. Mohly bychom být jeho dcery, což by tak nevadilo, pokud by to nebylo skutečně to poslední na světě, co bych chtěla. Je totiž povahově fakt odporný. Neustále se nad nás povyšuje, což samo o sobě naznačuje, že ten člověk vlastně nic nedokázal a neumí nic jiného, než dělat, že je lepší. No vždyť to znáte. Přitom na náš obdiv a něco, co by vyvolalo opravdový respekt, má přesně nula dispozicí.

Největší vtip je v tom, že kdyby tohle našel, tak mi akorát začne psát čtyřikrát tak arogantněji, že jako můj názor vůbec nebere v potaz.

Ale ulevit jsem si prostě musela. Namyšlence, kteří na to mají absolutně nulové právo, prostě N E N Á V I D Í M.

Tak tedy dále. Brno se blíží, sny o nejhezčím spolužákovi se hromadí a náš vztah v nich se postupně vyvíjí. Jsem si jistá, že to všechno není jen tak a mám ve skutečnosti věštecké schopnosti a za tři roky vás budu zvát na naši svatbu. Významné mrk.

Co je ještě víc boží, budu mít v tom velkoměstě konečně i kde bydlet! Akorát teda nemám na čem spát. Kromě podlahy a stolu. Ale salám! Hlavně, že na mě nebude pršet a budu si mít kam schovat svoje bio jídlo (konečně!). A co je ještě víc boží, budu jezdit do/ze školy stejnou trasou jako již zmiňovaný nejhezčí spolužák. No neposer se z toho! Pro jistotu dodávám, že tohle fakt nepíše třináctiletá holka. Což mě přivádí k tomu, že se blíží moje narozky - druhé s dvojkou na začátku. Fakt jsem tak stará?

Ještě aspoň za krátkou zmínku stojí náš 90korunový dluh v té jediné normální hospodě u nás, kde jsme poprvé viděly toho namyšlence. Takže teďka prostě nemáme kde pít. Teda jako pod střechou. Protože jinak můžeme pít kdekoliv, samozřejmě. Třeba za městem u letiště. S nejlepší kamarádkou pod sluncem (viz foto nahoře) a nejlepším bývalým spolužákem. Aspoň ty dny do začátku školy rychleji ubíhají. (Fakt jsem netušila, že z toho budu mít někdy takovou radost.)
Teda až na to, že ta nejlepší kamarádka pod sluncem včera přestala pít. Dala si to dokonce na fejsbuk a má u toho asi deset lajků, takže prostě serious business. Na to lze říci jen:

„To je osud.“ -Pavel Trávníček

P.S. Jsem zvědavá, kdy napíšu nějaký článek přes den.))

Tak jaké máte prázdniny, bitches?

Já mám za sebou Foals a Klaxons na RfP, Pohodu ♥ a Colours ♥ a kromě toho se flákám doma, chodím běhat v pět ráno, dělám pop pilates pro začátečníky (Cassey je ňufka a připomíná mi mou milovanou vietnamskou bývalou spolužačku, se kterou jdu na McFlurry v září, až bude velký comeback do velkoměsta!) a občas zajdu ven s mou nejlepší kamarádkou. A nechodím ven chlastat a nechodím se nikam koupat, i když jsem si koupila boží plavky za osm stovek. A stále hledáme byt a bude nás pět a bude to super, i když asi první měsíc budeme spát na nádraží, jak to tak vidím. A na konci srpna se mi narodí S Y N O V E C. A zrušila jsem si na prázdniny fejsbuk a je to tak super nemuset furt z nudy scrollovat zeď a číst si ty hovna. A viděla jsem potřetí Bídníky a umím super sangriu a dvoubarevný čokoládový cheesecake (dík, Martine Škodo a Meg v kuchyni).

Tři otázky, na které se mě lidi ptají asi nejvíc a které fakt nesnáším:
1) Kdy si budeš dělat řidičák?
2) Ty nepiješ tvrdý alkohol???!
3) (nějaký chlapec z horní dolní) A jakou ty vlastně posloucháš hudbu?

A samozřejmě takové ty klasiky jako jak jde život, co nového, co ve škole, líbí se ti Brno nepočítám, ale ty mi ani tak nevadí, protože se od nich dá i odvést řeč jinam. Ale co se týče prvních dvou otázek, co k tomu říct. Prostě ne, tečka, konec. Ano, nikdy nevím, kdy se mi bude řidičák hodit, ale aut je padesát triliónů po celém světě a nevidím důvod, proč bych měla svět zamořovat ještě víc svým podílem, když se úplně spokojím s vlaky a MHD. Co se týče otázky číslo dvě - ne nepiju, spokojím se s vínem a pivem, děkuji, po tvrdém mám docela zběsilé stavy a navíc mi ani nechutná, takže what is the point. A řeči typu "však si musíš uživat, dokud jsi student"? Ugh. Ne, prosím.
No a trojka to je samo o sobě... Líbí se mi, že se někdo zajímá o věc, která je pro mě asi úplně nejpodstatnější. Ale když ten člověk nevypadá vyloženě jako hipstřík nebo jsme se nepotkali na koncertě nějaké mé oblíbené kapely, tak je to fakt hodně hodně hodně hodně těžké na toto odpovědět! (To už s ním radši proberu svůj velmi smutný milostný život.) Každopádně, přišla jsem na takový malý trik - vždycky řeknu, že mám ráda "třeba Blur". Když ten člověk neví, kdo jsou Blur - nemá cenu se dále namáhat!

Počasí, počasí, počasí. To je momentálně asi nejčastější téma, co? Furt jenom kolem sebe slyším, jak už lidi chtějí nosit pouze mikiny a jak Vánoce na sněhu nejsou, ale Velikonoce budou a jak se budem moct o hodinu dýl sáňkovat, až nastane letní čas (asi nejtrapnější vtip století, fakt že jo). No bóže. Neříkám, že se taky netěším, až přestanu nosit ten pitomý kabát a boty, které už vůbec nejsou tak hezké jako v prosinci, ale ty blbé kecy má stejně příroda na háku, tak proč se tím obtěžovat a zbytečně namáhat hlasivky, když se můžou šetřit na něco inteligentnějšího.
Místo toho si tedy mé milované slunce a normální teplotu k šťastnému životu (20-30°C) nahrazuji krásnou hudbou a že se jí během tohoto a loňského roku vyrojilo! Zmíním zde ale jen jednu z nových neočmuchaných kapel, kterou u nás stále moc lidí nezná. Teda, abyste mi rozuměli, to je úplně normální, že hudbu, kterou poslouchám, většina lidí nezná, ale v tomto případě ji neznají ani ti, co obvykle tu hudbu, co většina lidí nezná, znají! Neslýchané! Přitom v domovině oné kapely si už dávno užívají úcty a lásky (přinejmenším) ze stran indie komunit a hipsterských smetánek (občas se vyjadřuju fakt divnou češtinou, ale nemůžete se divit někomu, kdo dopodrobna studuje cizí jazyk JASNÝ!?).
Tak přestaňte bručet a buďte také in love s In Love od Peace!

Je to tady. Konečně jedu na koleje na dva týdny, což mimojiné znamená, že alespoň dvakrát si odpustím jízdu nechutně přeplněnými vlaky (i když dneska jsem byla nasardinkovaná vedle poměrné hezkého kluka, který se ještě k tomu díval na Trainspotting), ale to by nešlo, abych to neposrala. Kufr jsem nacpala vším možným, především jarními věcmi, když má teda přijít těch 10-15 stupňů, přeci jen, kvůli proslule brzkému jaru jsem do tohoto města vůbec šla (teď bude všem jasné, kde že teda studuju). Viva la south Moravia!!! No nic. Prostě jarní bunda, pár bot, milion triček, ponožek a spoďárů a po půl roce také hurá jupí hrnec na vaření! (Kdo jde zítra se mnou nakupovat do marks end spensr potravin???). A pak nastoupím do vlaku, natěšená na tři hodiny nepřetržitého poslouchání znovuobjevených New Order a ... počkat, v té kapsičce, kam jsem si chtěla dát iPod, ho nemůžu najít. Nevadí, asi bude tady. Cože? Taky ne! Tak prohledávám všechno možné i nemožné a ne ne ne NE. Moje láska nebeská zůstala doma! Uvidíme se až za 12 dní! DVANÁCT! Může mi někdo laskavě vysvětlit, jak mám přežít těch d-v-a-n-á-c-t dní v tramvaji, obzvlášť když jezdím tou jedinou, co jezdí z Hlaváku na Českou - tedy průměrně dvacet milionů lidí na jeden vagon? Jak mám přehlušit to nespočetné množství naprosto ZBYTEČNÝCH lidských zvuků, kterých jsem byla za poslední rok ušetřena díky mému miláčkovi z Apple-u? A jak neslyšet ty debilní historky všech těch debilů, co mě nezajímají (jak debilní historky, tak debilové), protože nastal "můj" týden v měsíci a vůbec jsem prostě psychicky labilní člověk? Hm?
Death is near, I guess.

Jazykověda je pro ošklivky!

Tak a je to tady. Mám za sebou první semestr a první zkouškové a taky první definitivní F! Jak ohavné písmenko! Nu dobře, všechno je jednou poprvé a musím uznat, že jsem si ho i trošku zasloužila, protože jsem ve srovnání s maturitou na zkoušky totálně s prominutím srala. Ale přesto, proboha, vždyť je to tak odporný předmět, který mi v životě k ničemu nebude. Jistě, studuju jazyk, tudíž by se jazykověda měla zdát logicky potřebná, ale už vidím, jak se mě při překládání, tlumočení nebo zahraničním obchodním jednání (nejsem troškař, žejo) zničehonic zeptají na disciplíny morfologického subsystému jazyka či základní druhy transkripce nebo co. Myslela jsem, že ukončením gymplu dojde i k ukončení notorické otázky "K čemu mi tenhle předmět kurva bude?!!" Omlouvám se všem středoškolákům za zničení iluzí, ale bohužel, je to tak. Maturita je ještě větší fraška, než si myslíte! A to je fakt!!!

Fajn, nechť se uklidním, napíšu i o něčem jiném. Během minulého semestru se mnou obývala prostory mého vysokoškolského bydliště aneb kolejního pokoje jistá slečna, s kterou jsem si tak nějak sedla i nesedla. (Prostě chápete ne?) Měly jsme stejný vkus na knihy, oblečení, nevím co. Ale vlastně jsme si neměly co říct. Nehádaly jsme se, tolerovaly jsme se. Ale asi jako manželé po 45 letech. Tudíž mě ani neudivovalo, když se rozhodla naše hnízdečko nelásky opustit. Samozřejmě, nebylo to jen kvůli mně, ale asi jsem na tom měla podíl. A upřímně? Jsem děsně ráda. Sice už tak jsem byla v Brně furt sama, ale počet plusů vyplývajících z jejího přestěhování převyšuje moji hlubokou nesamostatnost. Můžu chodit do sprch jenom zabalená v ručníku, můžu spát nahá, můžu tu mít bordel jak v tanku, můžu chodit bosky po pokoji, protože se mi na nohy nebudou přilepovat její vysoce nezdravé vlasy, můžu jít spát ve tři hodiny ráno, můžu vstávat na ranní hodiny a jíst kornflejky bez pocitů viny, že ji tím budím, můžu si pouštět nahlas hudbu, můžu skajpovat s kámoškama, můžu využít její prázdné skříně, můžu si o půlnoci dát čokoládu a necítit se jako tlustoprd a spousta dalších výhod, jež můžu považovat za výhody asi fakt jenom já. Viva la samota! Teď jen doufám, že mi sem nešoupnou někoho jiného.

A poslední věc. V prvním zkouškovém jsem měla jen jednu ústní zkoušku a ta probíhala - samozřejmě - v párech, které jsme si museli - samozřejmě!! - domluvit dopředu. Pro mě, dceru anxiety cat a socially awkward penguin, to neznamenalo nic jiného, než čistý horor. A jak to nakonec dopadlo? Nechala jsem to osudu (jako vždy) a že se poptám až před zkouškou. Někdo na mě přece musí zbýt. A udělala jsem dobře. Hodně dobře. Byla jsem totiž nakonec ve dvojičce s nejhezčím klukem, s kterým jsem si už během semestru docela sedla, a z nervozity a tak jsme se před zkouškou nasmáli a vymýšleli jsme "utopické scénáře" a tak vůbec. (Upřímně doufám, že tento blog ten kluk v životě nenajde, protože se se mnou určitě děsně nudil a až si to přečte, tak si bude myslet, že jsem ještě divnější, než si myslel.)(Což mi připomíná, že i na vyšce pokračuje takové to, že si každý myslí, že jsem děsně chytrá a že se fakt děsně učím a přitom...viz začátek článku.) A vůbec nevím, jaká je pointa tohoto odstavce, tak ji prosím nehledejte.

Vlastně ani nevím, jaká je pointa celého článku. Ale takový už je život.

"Dejte si aspoň dobrou večeři, to je vždy ta správná volba!"

- Martin Škoda

Přesně tak!

Aneb dovolte mi, abych citoval...

Ty žabomyší hádky ohledně prezidentských voleb 2013 mě už dost serou, s prominutím. Je to furt to samé. Ten furt spí, nejde mu rozumět, u novoročního projevu by musely být titulky. Ten furt chlastá, žere, je to hulvát a nedokáže mluvit slušně. Ten byl u komunistů, ten prožil mládí v Rakousku a párkrát se zmínil, že ho Česko nezajímá. Kalousek, současná vláda, minulá vláda, která se současnou úzce souvisí, Klaus, opoziční smlouva, školné, ekologie, Evropská unie, ... Bla bla bla. Furt to samé dokola. Nezajímá mě to! To si fakt myslíte, že tím někoho přesvědčíte? Ne. Jenom v komentářích způsobíte děsně seriózní hádku, kde se objeví všechny argumenty vyjmenované výše a akorát si dotyční zbytečně znepříjemní den a ničeho nedosáhnou. Prostě proč? Je to vaše svobodná volba, nikdo vám do toho nemá co kecat a stejně tak vy nemáte žádné právo to rozmlouvat ostatním.
Slovo tolerance úplně ztratilo na významu.
Už ať je neděle.
P.S. Ti, co se dušují, že budou v případě výhry toho nebo onoho emigrovat, ať se mi prosím po volbách ozvou, abych jim mohla přijít s radostí zamávat na rozloučenou!