čtvrtek 17. listopadu 2011

V jedné nejmenované zemi házejí odpadky před dům, zvířata jim lítají po vesnicích hlava nehlava, děti i dospělí neustále žebrají o jídlo a pracovat se jim teda fakt nechce - a jsou šťastní.
My máme krásný pořádek, abnormálně plné košíky v supermarketech a pracovat se nám taky nechce, ale víme, že musíme, abychom ten pořádek a abnormálně plné košíky měli - a přitom všechno nenávidíme, hlavně svůj život. Nezaměstnaní i zaměstnaní.
Já myslím, že to není tím příšerným kapitalismem a tou krizí, za kterou můžou všichni ti blbečci v Evropské unii a české vládě, že je současná doba tak hrozná a všechno je tak špatně. Je to námi a vždycky to bude námi. Budeme nadávat a budeme se nenávidět, i kdyby padali trakaře. A mě už to prostě nebaví. Kdy budou lidi konečně rádi, že vůbec žijou?