středa 30. března 2011

Studenti píší noviny :D

Haha! To konkrétně se mnou by hned klesli na počtu čtenářů. Každopádně, tohle mě docela bavilo. Rozepsala bych se i víc, ale netýkalo se to už tématu.

Ta dnešní mládež! Kdo to za svých mladých let neslyšel? Ozývá se to z úst starších lidí už od pradávna a za pár let to budeme říkat také. Obvykle stačí stěžující si osobě připomenout, jak se sám choval, když byl v takovém věku, jenže mezi současnou a předchozí generací, tedy generací našich rodičů, je podstatný rozdíl. Jednoduše nás ani nemohou pochopit. Technika se vyvíjí rychlostí světelných let a vše, co bývalo zakázáno, je nám dovoleno. Také vystudovat má dnes možnost každý a pak to může hodně daleko dotáhnout, ať už je jeho politické a náboženské vyznání jakékoliv. Kromě toho jsme obklopeni věcmi, které nám studium usnadňují. Například kopírka nebo skener. Dokáže si v dnešní době někdo z nás představit, že by byl dva týdny nemocný a musel všechny sešity přepisovat? A hledá vůbec ještě někdo informace do referátů v knihách? Vždyť na internetu je všechno. Pár snadných ťuknutí myší a jsme hotovi. Co se týče vysokých škol, na některé přednášky už také není třeba chodit. Stačí se podívat na záznam z internetu. Do školy studenti docházejí v podstatě jen na zkoušky.
Je třeba se ještě ptát, která z dvou generací to měla těžší? Tato odpověď je nejspíš jasná. My máme svobodu, volnost, všechno zvládneme rychle a zůstane nám tak spousta času. Ale jak vlastně využijeme ten čas? Je pravda, že rodiče neměli tolik vymožeností, ale neznamená to, že si pak volného času dokázali po těžké práci patřičně užívat? Dokážeme to i my, kteří ho máme až příliš? Těžko říct. Ráda bych zkusila, jak žili mí rodiče a porovnala to. Jenže stroj času ještě nebyl vynalezen a popravdě, ani já, ani další z generace líných teenagerů bychom se už tohoto zjednodušeného života nedokázali vzdát.

pondělí 14. března 2011

Hodně krásných věcí se jejich opakovaným vnímáním stává stereotypním a jejich krása nám nepřipadá tak velkolepá jako na začátku. Ovšem jako všechna, i toto pravidlo má svou výjimku - knihy! Konkrétně jejich vůně. Ta nádhera mě bodne do nosu pokaždé a nejsem schopná ani tu krásu popsat. Patřím k těm lidem, co když dostanou knihu, tak ji nejprv stokrát očuchají jako nějaký ohař, než se pustí do čtení. Nechápu lidi, co snad ještě s pýchou tvrdí, že vůbec nečtou. Nedá se, než je litovat :-) Stále je tu ale hodně jedinců, kteří čtou rádi a někdy byste to do nich ani neřekli. A obzvlášť u kluků je pak kvalita písemného projevu velmi dobře poznat, ať už na ICQ, ve statusech nebo slohovkách. Třeba můj hyperaktivní bratranec čte vše, co může, už odmalička (stejně jako já - pamatuju si, jak jsem ve školce občas místo učitelek četla pohádku před spaním já:D To byl jeden z mála momentů v mém životě - možná jediný -, kdy jsem byla v něčem nejlepší, proto jsem se musela pochlubit.) a kniha byla opravdu to jediné, co ho dokázalo zkrotit i na několik hodin a mohly kolem něj klidně padat bomby, ho by to od četby neodtrhlo.

Objevovali se jisté obavy, že už tak o hodně menší počet čtenářů v dnešní generaci, než v těch předchozích, ještě ohrozí zvýšení DPH, ale aspoň co se týče mě - většina knížek, co jsem kdy přečetla, byla půjčená z různých knihoven nebo od příbuzných a známých. Do mé vlastní knihovny se dostávají knížky spíše darem a ani tento přísun by snad neměl být omezen, protože knihy jsou stále jedním z cenově nejdostupnějších cenění hodných dárků. Když se člověku chce, tak si ke knížce najde cestu vždycky:-)