Hodně krásných věcí se jejich opakovaným vnímáním stává stereotypním a jejich krása nám nepřipadá tak velkolepá jako na začátku. Ovšem jako všechna, i toto pravidlo má svou výjimku -
knihy! Konkrétně jejich vůně. Ta nádhera mě bodne do nosu pokaždé a nejsem schopná ani tu krásu popsat. Patřím k těm lidem, co když dostanou knihu, tak ji nejprv stokrát očuchají jako nějaký ohař, než se pustí do čtení. Nechápu lidi, co snad ještě s pýchou tvrdí, že vůbec nečtou. Nedá se, než je litovat :-) Stále je tu ale hodně jedinců, kteří čtou rádi a někdy byste to do nich ani neřekli. A obzvlášť u kluků je pak kvalita písemného projevu velmi dobře poznat, ať už na ICQ, ve statusech nebo slohovkách. Třeba můj hyperaktivní bratranec čte vše, co může, už odmalička (stejně jako já - pamatuju si, jak jsem ve školce občas místo učitelek četla pohádku před spaním já:D To byl jeden z mála momentů v mém životě - možná jediný -, kdy jsem byla v něčem nejlepší, proto jsem se musela pochlubit.) a kniha byla opravdu to jediné, co ho dokázalo zkrotit i na několik hodin a mohly kolem něj klidně padat bomby, ho by to od četby neodtrhlo.
Objevovali se jisté obavy, že už tak o hodně menší počet čtenářů v dnešní generaci, než v těch předchozích, ještě ohrozí zvýšení DPH, ale aspoň co se týče mě - většina knížek, co jsem kdy přečetla, byla půjčená z různých knihoven nebo od příbuzných a známých. Do mé vlastní knihovny se dostávají knížky spíše darem a ani tento přísun by snad neměl být omezen, protože knihy jsou stále jedním z cenově nejdostupnějších cenění hodných dárků. Když se člověku chce, tak si ke knížce najde cestu vždycky:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat