Zobrazují se příspěvky se štítkemmyšlenky. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmyšlenky. Zobrazit všechny příspěvky

středa 11. září 2013

Zase jeden chválozpěv na úžasná lidská stvoření mužského pohlaví ze Spojeného království Velké Británie a Severního Irska

Fajn, takže... znáte to, když se probudíte o půl třetí a napadají vás najednou úplně super myšlenky na příspěvek a nedá vám to spát? Jestli ne, tak vám fakt závidím. Já prostě před půlnocí nejsem schopná ničeho kreativního. Očividně. Ale po půlnoci? Uf... To mě přivádí k jedné  z dvou věcí, o kterých jsem chtěla dneska psát a co mi nedaly spát, i přestože mám už jen nějakou hodinku spánku, neboť jedeme v pět na otočku do mého milovaného velkoměsta (yaaay!). No a než to dopíšu... tak už prostě spánek nebude. Nevadí! :D A proč to nevadí? K tomu se taky dostanu.
Pohodlně se usaďte nebo načungněte, protože to bude jako vždy na dlouho!

Začala bych tím jedním osudným dnem, kdy moje drahá nejlepší kamarádka objevila tzv. "youtubers", konkrétně AmazingPhil-a a Danisnotonfire. Samozřejmě mi nějaká videa posílala, protože spolu sdílíme úplně všechno. Líbilo se mi to taky, ale ne až tak moc, nebyla jsem z nich prostě tak na větvi jako všichni... Ale postupně se mi to začalo dostávat pod kůži. Hlavně poté, co jsem zjistila, že se kamarádí s Crabstickz-em, kterého jsem sledovala ještě v druháku. Pak jsem ho docela dost zanedbávala, uznávám, ale teďka všechna jeho videa doháním a musím říct, že to je fakt nejlepší youtuber forever and ever. Hrozně mi ty jeho scénky, výstupy, ksichty, random zpěvy během projevů připomínají dětství s mým bratránkem, taky takovým komikem. Možná proto pro mě vždycky bude ten nejlepší. Každopádně o něm jsem dnes mluvit nechtěla. Spolu s třemi již zmíněnými vytváří čtvrtý vlogger - Kickthepj - slavnou a úžasnou "Fantastic Foursome". Nejprv to pro mě byl prostě ten čtvrtý, kterého neznám, ale jelikož má jako jediný z nich kudrnaté vlasy, což pokud bych byla lednička, by byl můj magnet (jako kudrnaté vlasy všeobecně)(fakt debilní přirovnání, ale je 3:25 ráno, ehm. Pokud mě napadne něco normálního někdy za denního světla, tak to přepíšu.), netrvalo to dlouho a už jsem začla sjíždět jeho videa. Přirozeně. A byla jsem fakt okouzlená - a nejen jeho vlasy - je to takový mix všech tří z FF a ještě k tomu to doplňuje svou vlastní hudbou, kresbami a naprosto krásnými záběry, které dodávají videům úžasnou atmosféru. Takovou tu, kdy se prostě chcete jen zachumlat do deky s kakaem v ruce a kochat se tou krásou. Ale především, a teď to bude znít asi trochu šíleně, mi svými intelektuálními kecy připomněl a každý den připomíná věc, na kterou jsem poslední dobou hodně zapomínala - k r e a t i v i t u. Při těch jeho videích jsem si furt říkala, panebože, vždyť já jsem tak dlouho nekreslila! A jakmile jsem slyšela ty jeho motivační řeči "be creative, if you want to do something, just do it and don't care about other people bla bla bla", takhle přesně to nebylo samozřejmě, ale v tomhle smyslu. A má pravdu, proč bych si nemohla kreslit jen tak, zpívat svoje vymyšlené melodie při žehlení, vařit si všelijaké recepty, co najdu na netu a vylepšovat si je (klidně i babicovsky), tančit si při vaření - i přestože ani jednu z výše zmiňovaných činností nezvládám na výbornou? Žádná porota mi za zády přeci nestojí. Je to šíleně uklidňující a udělá vám to instantní radost jako máloco na tomto světě.

A právě teď v noci, když jsem přemýšlela nad druhým článkem, který už asi nestihnu a napíšu si jen nějaké poznámky, které pak rozepíšu (doufám!), mě napadlo, jak jsem byla z toho taková docela smutná, že jsem tyto malé velké radosti života zanedbávala (dřív jsem kreslila pořád a všude a hlavně jsem neustále dělala nějakou grafiku) a vrátil mě k nim až jakýsi Brit s hughgrantovskýma očima, který ani neví, že existuju, tak teda mě napadlo:D (ach ty dlouhé věty), že vlastně to tak vůbec nebylo. Měla jsem přece tenhle blog! Beru psaní už jako takovou přirozenost, že mě ani nenapadlo, že i to se počítá jako dělání něčeho kreativního. A je fakt, že z máločeho jsem měla za posledních pár let takovou zvláštní radost, jako když jsem dopsala článek, dokázala jsem sepsat svoje myšlenky na papír a tak vůbec. Protože pokud se mnou budete někdy mluvit, tak pochopíte, proč je to pro mě tak výjimečné - moje myšlenky mi lítají po hlavě vžum vžum, tam zpátky a já pak nejsem schopná ze sebe vydat kloudnou větu. A psaní mi hrozně pomáhá v tom si to občas uspořádat a taky se lépe vyjadřovat.

A to je asi tak všechno, co jsem k tomu chtěla říct. Pokud náhodou máte tak nudný život, že jste se dostali až na můj blog a až na konec tohohle článku, tak prosím teď hned běžte, popadněte papír a tužku nebo fix nebo cokoliv, co rádi používáte (já třeba nejradši kreslím tuší ♥), a nakreslete nějakou vzpomínku, co vám dělá radost. Nebo třeba nějakou příšerku podle vlastní fantazie. Anebo to všechno sepište, popište, rozeberte do detailů, užívejte si každé slovo a nebojte se divnotvarů. A je úplně jedno, že to nebude světové dílo. Hlavní je, co to udělá s vámi uvnitř. A k tomu si zpívejte a pak si uvařte něco dobrého. A já si jdu uvařit ovesnou kaši, protože mi zrovna zvonil první ze čtyř budíků (jak bláhově jsem si myslela, že ZASPÍM) a kouknu na pár dalších videí s PJem. Což vám taky doporučuju a hodně moc! A kromě něho taky ostatní z Fantastic Foursome, každý má co nabídnout. Minimálně krásný ksichtík! :D



Ještě tu mělo být jedno P.S. o jeho videoreakci na "tumblr is down", ale nějak se mi to šikovně podařilo smazat, tak sem přikládám samotné video, které se mi hodně líbilo! (I když krok 2 bych asi vyměnila za knihu nebo pečení, ale to už je detail.)

neděle 10. června 2012

Pořád si nejsem jistá, jestli se těším nebo netěším na vyšku. Je to těžké, myslet na budoucnost, když každý den vstáváte po deváté či desáté hodině, dáte si vydatnou snídani, pak vytrávíte a posilujete bříško, načež zkoušíte první kuchařské umělecké výkony (samozřejmě ne první, ale těstoviny, špagety, saláty, rybí prsty nepočítám) a během odpoledne jediným vaším stresem je, že váš Simík je absolutně nevyspaný, nemá uklizeno a jeho pes se cítí osamělý a on musí do práce (narozdíl od vás).

Každopádně, hořím zvědavostí. Jsem srab a posera a bojím se všeho. Ale vždycky, i když se toho bojím, tak to zkusím (teda až na jakoukoliv interakci s pavoukama ufff). Když se mi to nelíbí, tak to dál nedělám. Ale zvědavost mi prostě nedá. Tolik k vašemu dalšímu proniknutí do mé komplikované duše.

Hořím zvědavostí, s kým budu na koleji. Jsem hrozně náročný člověk. Nesnáším moc kecání, nesnáším moc ticha, nesnáším moc společnosti, nesnáším moc samoty. Musím mít prostě všechno v rovnováze. A člověka, který vám to poskytne, je těžké najít. Hlavně doufám, že nebude jíst jablka a čipsy, protože nesnáším chřoustání a křupání a jsem schopná za to i vraždit. Až budu vědět, kdo bude ten ubožák, jenž bude se mnou sdílet prostory, samozřejmě mu ihned věnuji jeden celý článek - ať už karikaturou nebo vychvalováním do nebes, to se uvidí.

Hořím zvědavostí, co vlastně budu v Brně furt dělat. Jestli budu mít s kým chodit ven, jestli se má aktuální společenská úroveň vylepší nebo naopak zhorší, jestli si najdu nové kamarády, jestli si najdu blbečka, který si mě jednou vezme. A další nepodstatné kraviny, které mohou zajímat jen můj mozek.

Hořím zvědavostí samozřejmě také nad tím, jak bude vůbec vyučování vypadat a jestli mi to vůbec půjde. Pak se ale vždycky uklidním, že nic jiného, než tento obor neumím, proto nad touto věcí "hořím pouze menší zvědavostí".

Abych furt jen nehořela, taky se pro změnu těším. A těším se na to, na co jsem se nikdy netěšila. Vlastně ano. Těšila jsem se, až ta činnost skončí. TĚLOVÝCHOVA. Tak nenáviděný sport si nakonec našel i mě a já slintám nad nabízenými kurzy a nevím, co dřív! Pilates? Jogu? Nebo dokonce fitness jogu? A co zkusit fitjazz? A proč ne vodní turistiku? A kdyby nebyl tenis za 1000 Kč, tak klidně taky. No prostě yaaaay.

Po pravdě........ vůbec nevím, proč tohle píšu. Chtěla jsem něco napsat, ale nějak jsem ani neměla o čem. Ale prostě jsem potřebovala NĚCO napsat. Tak to berte s rezervou. Taky to berte jako úvodní část mých myšlenek během VŠ, které jsem si tu před pár články tak trochu předsevzala. Nevím, jestli mi to vydrží i po nástupu, ale čert to vem.

sobota 3. března 2012

"Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce." Kdo by tento citát od pana Fulghuma neznal? (Vlastně mě napadá až moc velké číslo lidí, kteří by tento citát neznali, soudě dle toho, že se on i další Fulghumovy skvělé "hlášky" narozdíl od jiných statusů skoro nikomu na mém fejsfaku nelíbí. Ale jistě jsme pochopili, že šlo o řečnickou otázku.) Avšak polemizovat nad jeho pravdivostí se mi nechce, i když by to bylo taky zajímavé. Jen jsem k tomu chtěla dodat jednu věc, kterou jsem se ve školce nenaučila - ale až na druhém stupni základní školy. (No, možná, že jsem to věděla a dodržovala už ve školce, ale co já vím, dyť je to tak dávno bože!)
Tehdy jsme měli každý týden hodinu občanské výchovy s tou nejlepší učitelkou, co si dokážete představit. Kraťoučké zápisy, jednoduché písemky, jejichž zvolené téma jsme si těsně před písemkou vždycky s učitelkou zopakovali, a především - diskuze o čemkoliv. Jednou jsme takhle o něčem diskutovali, a fakt vůbec nevím o čem. Každopádně dostali jsme se k situaci, kdy si nějaký člověk ráno ve spěchu dá na každou nohu jinou ponožku. Otázka zní: Má se emocionálně zhroutit nebo co teda? A tehdy to ta úžasná paní vyslovila - polovina lidí si řekne, že je blbeček a že nemá vkus. Ovšem druhá polovina lidí si řekne, že je to zajímavé, ať už milují princip náhody (ach, dada) nebo jsou fetišisti na jiné, zvláštní a odlišné věci (jako já třeba že). A tehdy mě to právě koplo. Ať už si oblečete (obujete apod.) cokoliv, může vás třeba milion lidí odsuzovat a smát se vám, ale další milion lidí bude obdivovat vaši odvahu, bude se jim líbit vaše ztřeštěnost/odlišnost/atd atd (asi podle toho, co si na sebe vemete) a pak to taky zkusí a bude z toho třeba módní hit. Třeba. Nebo prostě někomu ozvláštníte den tím, že pro jednou neuvidí jednotnou řadu ošoupaných džín a sportovních kecek a bla bla bla. To taky není k zahození, mám na to důkazy.
No jo, já vím, objev světa. Ale já si na to jen před chvilou vzpomněla + jsem si zrovna procházela ty již zmiňované citáty, a tradá, už jsem měla článek v hlavě a prostě jsem m u s e l a.

P.S. Můj kocourek, kterého jsem tu nedávno představovala, by chtěl pozdravit mé najaté a imaginární fanoušky. Už asi pětkrát mi málem zruinoval toto veledílo, tak jsem mu chtěla věnovat tuto větu za to, že se tak nakonec nestalo.