A je tu další týden. Samozřejmě myšlenka, že budu psát
víckrát, než jednou týdně, byla velmi naivní :D Ostatně i jednou týdně mi asi
bude dělat problém, teď jsem se do toho pustila jen proto, že (zase) jedu ve
vlaku a jsou tu nějaká uřvaná děcka okolo pěti let a ještě uřvanější děcka
okolo patnácti let (kritické to roky). A u těch jejich výlevů o tom, co zrovna
venku vidí kontra co všechno včera vychlastali, se fakt nedají dělat podklady
k prezentaci nebo číst Velký Gatsby (vysoký level hipsterství dosažen).
Minulý týden jsem skončila tím, že se chystáme na Electro
Swing v Ostravě. Byla to naše electroswingová premiéra a bylo to fakt
super. Nejvíc se mi na takových akcích líbí, že i když to není nikde psané, tak
se všichni skvěle vyfiknou a svým ohozem se vrátí do 20.-60. let, i když jdou
„jen“ tančit. To je právě to, co mi z dob minulých chybí nejvíc!
Nejprve se s náma seznámila nejkontroverznější osoba našich konverzací už tak od září. Radši k tomu nic víc neříkám. :D Ale je zajímavé konečně poznat někoho, koho znáte jen z vyprávění ostatních, a pak na vás působí hrozně mile a nemůžete uvěřit, že tahle osoba je schopná takových podlých věcí. Ale tak už to bývá a ne zrovna výjimečně (jsem dneska fakt extrémně moudrá). Každopádně potom jsme zhlédly celý film Swing Kids a pak jsme šly k o n e č n ě tančit! Úplně nejlepší! Poslední dobou tanec fakt miluju a je mi docela jedno, že u toho vypadám jak osel (a vypadám). Poprvé jsme si ten večer naplno užili i s H. a P. a moc jim za to děkuju, byla to fakt sranda. I pak ráno, i když byla zima a i když jsem byla k smrti unavená (jsem už přeci stará, tak mějte ohledy!). Navíc P. má fakt nejbožejšího psa a skvělou mamku a dělá boží palačinky. Za to taky děkuju, bylo to nejmilejší ráno s nejmilejšími lidmi!