![]() |
| Semir je bez debat, ale každá normální holka měla vedle něho nejradši Toma Kranicha. <3 Každá kromě A., se kterou jsme si celé dětství hrály právě na Semira a Andrého. Tak ať má jedna z mých dvou čtenářek radost! -http://cobra11-fanpage.blog.cz- |
Zobrazují se příspěvky se štítkemkino. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemkino. Zobrazit všechny příspěvky
sobota 8. listopadu 2014
Aspoň bude o čem psát seriály
Každá generace má nějaké ty své blbosti, činnosti, hračky, sladkosti, na které bude s nostalgií vzpomínat. K té mé generaci se ze všeho nejvíc vázala především TELEVIZE, familárně řečeno telka, telina, a všechny možné seriály, které jely od rána do večera, a celá rodina je sledovala. (My jsme mimo to taky docela dost hráli televizní hry, aneb odkud pramení mé pověstné gamblerství.) Pamatuju si, jak babička s tehdy ještě svobodnou tetou vždycky spěchaly na svých pravidelných jízdách na kole, aby proboha nepromeškaly Kasandru. My s mamkou zhlížely každou debilní telenovelu, která zrovna na Nově (kterou jsme tehdy všichni milovali) běžela, a těšily se celou školu (já jakožto výborná žákyně, máma jakožto výborná učitelka), až se vyvalíme na gauči a budeme koukat. Nemoci jsem měla ráda, protože jsem mohla celý týden jen ležet zabalená v dece a koukat se na všechny ty kraviny, co mi přes dopoledne unikají. Ve škole jsme probírali včerejší díly Walkera Texase Rangera, MASHe nebo Kobry 11. Prostě libovolný akční seriál, co zrovna v tu dobu běžel dennodenně před zprávama. Během zpráv jsme se my děcka šla umýt, potom koukla na veselou zprávu na závěr, kde většinou byla nějaká kupka štěňat, co se zrovna někde narodila, nebo tak něco a šup do hajan. Ráno jsme se během snídaně zase koukali na ranní pohádku, Toma a Jerryho, Oggyho a Škodíky nebo já nevím co ještě.
úterý 26. července 2011
Nevídáno.
Za jeden den jsem stihla dva filmy - dobře, nic světoborného, ale obojí byly pecky, které můžu jen doporučit. A to už lze mluvit o nějaké té výjimečnosti (jo a pro 1000 věcí, co mě serou - já to takhle čtu: výjimečnosti).


SUBMARINE / JMENUJI SE OLIVER TATE
Film o Oliverově první lásce s pyromankou alergickou na psy, kterou zároveň protínají problémy s rodiči, za což můžou noví sousedé - "ninjas". Hrozně se mi líbila kamera a taky, jak furt Oliver mele a mele a i když říká obyčejné věci, připadá vám to takové... roztomilé. Stejně jako jejich láska. To zabrali úplně dokonale. Jenom ten příběh s rodiči mi tam přijde tak nějak "navíc"; ne, že bych ho tam nechtěla, ale není podle mě tak dobře udělaný jako část první, o seznámení s Jordanou (pyromankou alergickou na psy). Tak jako tak, úžasný film! Richard Ayoade je cítit v každém záběru (v tom nejlepším slova smyslu) a hlas Alexe Turnera potěší sluchové orgány nejen indie-kids.


HEATHERS
Černá komedie. Jak všude píšou. A to sedí dokonale, výstižně, v pravém smyslu. (Lépe by sedělo snad už jen "psychárna". Ale vzhledem k červenému vlnovkovému podtržení tento výraz ani neexistuje.)
Tento film mě překvapoval od začátku až do konce. Dokonce i šokoval. Ze začátku mi to přišlo opravdu vtipné, ale pár minut před koncem jsem už měla nahnáno. A i když si to nakonec (pozor spoiler! :D) odskákal ten nejhezčí herec (který už sice stejně není hezký, jelikož je to z osmdesátek, ale whatever), tak jsem za to byla ráda, protože jsem ho začala v průběhu filmu nesnášet (ano, prosím).
Abych trochu lépe nastínila děj - Veronika je v clique nejoblíbenějších holek na škole spolu s dalšími třemi holkami (každá se jmenuje Heather!). Jejich vztah nejpřesněji vyjádří následující Veroničina hláška: "She's my best friend. God, I hate her." A od toho se to všechno odvíjí.
(Ještě chci říct, že jsem spolu s Veronikou od začátku sympatizovala s tou tlustou holkou. Tudíž pro mě to byl snad nejlepší konec, co kdy byl napsán.) (Jo a to oblečení je občas fakt děsivé. Ale Veronika semtam mívala krásné punčocháčky. Hlavně ty modré, viz. mozaika výše.)

Tak snad aspoň někoho tyto filmy (či jeden film) zaujaly natolik, že si je pustí. Nemám důvod vám lhát, opravdu stojí za to.


SUBMARINE / JMENUJI SE OLIVER TATE
Film o Oliverově první lásce s pyromankou alergickou na psy, kterou zároveň protínají problémy s rodiči, za což můžou noví sousedé - "ninjas". Hrozně se mi líbila kamera a taky, jak furt Oliver mele a mele a i když říká obyčejné věci, připadá vám to takové... roztomilé. Stejně jako jejich láska. To zabrali úplně dokonale. Jenom ten příběh s rodiči mi tam přijde tak nějak "navíc"; ne, že bych ho tam nechtěla, ale není podle mě tak dobře udělaný jako část první, o seznámení s Jordanou (pyromankou alergickou na psy). Tak jako tak, úžasný film! Richard Ayoade je cítit v každém záběru (v tom nejlepším slova smyslu) a hlas Alexe Turnera potěší sluchové orgány nejen indie-kids.


HEATHERS
Černá komedie. Jak všude píšou. A to sedí dokonale, výstižně, v pravém smyslu. (Lépe by sedělo snad už jen "psychárna". Ale vzhledem k červenému vlnovkovému podtržení tento výraz ani neexistuje.)
Tento film mě překvapoval od začátku až do konce. Dokonce i šokoval. Ze začátku mi to přišlo opravdu vtipné, ale pár minut před koncem jsem už měla nahnáno. A i když si to nakonec (pozor spoiler! :D) odskákal ten nejhezčí herec (který už sice stejně není hezký, jelikož je to z osmdesátek, ale whatever), tak jsem za to byla ráda, protože jsem ho začala v průběhu filmu nesnášet (ano, prosím).
Abych trochu lépe nastínila děj - Veronika je v clique nejoblíbenějších holek na škole spolu s dalšími třemi holkami (každá se jmenuje Heather!). Jejich vztah nejpřesněji vyjádří následující Veroničina hláška: "She's my best friend. God, I hate her." A od toho se to všechno odvíjí.
(Ještě chci říct, že jsem spolu s Veronikou od začátku sympatizovala s tou tlustou holkou. Tudíž pro mě to byl snad nejlepší konec, co kdy byl napsán.) (Jo a to oblečení je občas fakt děsivé. Ale Veronika semtam mívala krásné punčocháčky. Hlavně ty modré, viz. mozaika výše.)

Tak snad aspoň někoho tyto filmy (či jeden film) zaujaly natolik, že si je pustí. Nemám důvod vám lhát, opravdu stojí za to.
pondělí 25. dubna 2011
Americano romantico mucho
Chystá se americká verze filmu LOL. LOL! S Miley Cyrus v ústřední roli. Trolololol.
Ne nedokážu si to představit a i když jsem tvrdila, že nesnáším předsudky, v tomto případě se to jinak nedá. Francouzský stejnojmenný film se podobně jako Angus, thongs and perfect snogging dějem neliší od ostatních filmů pro nás tzv. mladistvé, ale scény jsou jednoduché a nutí nás s úsměvem přemýšlet nad našimi láskami v šestnácti letech. Celkově nás prostě BAVÍ. (Nebo aspoň mě.) Nenásilně. To je to hlavní slovo a hlavní rozdíl se zámořskou tvorbou filmů, které sice mají stejný děj, ale jinak jsou celkově neúnosně trapné. Kromě toho, že tam často dávají herce, kteří jsou přirození jak plast (Amanda Bynes, již zmiňovaná Miley Cyrus, sestry Olsenovy a spousta dalších), se nás snaží rozesmát strašně vtipnými scénkami, jejichž genialitu ještě dovrší prvotřídní dabing, a pak dojmout stejně dojemnými scénkami, kde hraje tesklivá hudba. A toto prosím podtrhnout a zvýraznit. To mě na američánské tvorbě sere nejvíc. Když začne hrát ta známá hudba, co mi má snad vehnat slzy do očí, mám chuť se vyzvracet. Je to jako, když si k vám v jídelně přisedne ten člověk, kterého šíleně nesnášíte, a jeho hlas vám neustále hučí do hlavy, a vy si nepřejete nic jiného, než ho lištit táckem o hlavu, v čemž vám brání pouze společenské konvence.
Mám prostě mnohem radši, když si vážné věci říkají bez hudby v pozadí - prostě přirozeně. Taky mi za zády nezačne hrát místní orchestr, když mě někdo k smrti urazí nebo mi řekne, že mě miluje. Je to tak těžké pochopit?
(Samozřejmě, byla řeč pouze o romantických komediích, především pro "teeny", pokud to někdo nepoznal. Nezastírám, že existuje spousta geniálních amerických filmů - jenže ne v tomto žánru.)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)

