sobota 20. září 2014

V posledních příspěvcích (které jsem teda skryla a ještě se rozhodnu, co s nimi), jsem slibovala, že další článek bude o Kodani a Malmö, kam jsme se chystali. A kam jsme taky dojeli. A článek samozřejmě bude. Ale nemůžu ho napsat dřív, než napíšu jednu podstatnou věc – a to, že jsme se s D. (s mým skandinávským spolucestujícím) rozešli.

Ano, rozchody jsou hrozné. Poslední dva týdny se u mě střídají všelijaké pocity a připadám si jak na houpačce. Ale hlavně začínám mít pocit, že se mnou snad ani nikdo nikdy nemůže být šťastný. Že každému ze začátku připadám „cool“, protože jsem tak trochu divná a mám dobrý vkus, ale pak zjistí, že zas tak moc odlišná nejsem, že jsem obyčejná, nudná holka, co chce od života jen to, aby ji měli její nejbližší rádi, měla krásné a hodné děti a kupu koček a psů z útulku. A jediné, co jim můžu nabídnout, je, že je budu mít opravdu, opravdu ráda. Ale to prostě nikdy nestačí.

Takové a jiné optimistické myšlenky se mi právě poslední dobou honí hlavou. Ale nevadí. Časem to přejde, tak jako vždycky. Hodně mi taky pomáhá to, že se spolu normálně bavíme. Fakt. Není nic horšího, než když se s někým rozejdete a od té chvíle se prostě neznáte (samozřejmě, záleží taky na důvodu rozchodu, ale chápeme se). Po tom, co jste si psali den co den a trávili spolu většinu času a všecko.

Co mám však na rozchodech (jestli se to tak dá říct) ráda, je fakt, že opravdu „v nouzi poznáte přítele“. Někteří mí přátelé mi šíleně pomohli a podpořili mě a u většiny to nebylo zdaleka poprvé. Vlastně u nikoho z těch, které mám na mysli, to nebylo poprvé. Možná proto mě trochu zarazily vlažné reakce těch, s kterými jsem takové věci (jakože vztahy a kluky a tak) řešila poprvé, a přitom jsem je měla za velmi dobré přátele. Nevím moc, co si o tom myslet, ale aspoň vím, že zrovna na ně se v nouzi obracet nebudu.

Co je však úplně nejhorší, když máte, ehm, přátele, co vám furt dokola melou o jejich potížích, až úplně primitivních a k smíchu, ale ani jednou je nenapadne se zeptat na to, jak to máte teďka vy. Vlastně je vůbec nenapadne, že i někdo jiný může mít nějaké trable, že i jeho kamarádi mají vlastní životy, které se neskládají jen ze stýkání se s ním. Vůbec.

Teda možná jsem za tuhle ignoraci i docela ráda, protože psát o tom všem už mi nedělá až tak moc velký problém, ale mluvit o tom? Tak to fakt nejde. Vlastně jsem o tom ještě ani neřekla mamce, což mě hrozně mrzí, ale ... fakt to nejde. Pořád doufám, že se mě na to sama zeptá po nějaké delší době, kdy už mi nebude dělat problém říct tu hroznou větu: „Rozešli jsme se.“ Nebo je taky dost pravděpodobné, že můj blog dávno zná a v tom případě, mami, promiň, ale nic osobního v tom není.

~ ~ ~

Jelikož tohle je spíš taková „předmluva“ k článku o dvou již zmiňovaných městech severu, musím napsat ještě tohle: hrozně jsem se tam do absolutně všeho zamilovala! Ono se to nedá nijak rozumně popsat, abyste mě pochopili. Musíte tam být, chodit ulicemi, parky, plážemi, jezdit na kole, bla bla bla, abyste to pochopili. Byli jsme tam strašně strašně krátkou dobu, ale i tak se mi nechtělo vracet domů. Když po návratu došlo k onomu rozchodu, měla jsem chuť se sbalit a vrátit se tam. Ale jak jsem už řekla – jsem na to moc obyčejná a nudná, abych něco takového opravdu udělala. Každopádně se budu snažit udělat co nejvíc, abych tam mohla aspoň na nějakou dobu bydlet. Nebo tam přinejmenším jezdit každý rok na týdenní dovolenou.

Co mě na této zamilovanosti nejvíc štve, že si teď uvědomuju, jak málo mě zajímá ruská kultura a vše okolo oproti té skandinávské – úžasná věc, kterou chce každý zjistit méně než rok před státnicemi. Možná se to změní, až navštívím i bájné Rusko. Uvidíme. Ale zatím je to bohužel takhle.

Ještě k té skandinávské kultuře – zhlédla jsem teď hodně severských filmů (díky, Severský filmový klube! :D) a jeden skvělý seriál, což všechno jsem postahovala na dlouhouuuu cestu, kdy jsme nakonec nezkoukli nic a já na to postupně koukám až teď. O tom však bude určitě nějaký zvláštní článek, minimálně o seriálu!!! Kromě toho bych chtěla začít číst i nějaké knížky vzniklé na tomto území. Zaprvé, Nesbø, Larsson a spol. si přečíst musím, protože je to prostě trapas, když jejich knihy nemáte v dnešní době přečtené; zadruhé přemýšlím, že si dám přihlášku na Skandinávská studia (a k přijímačkám je literatura skoro nejdůležitější). Ale to si musím ještě rozmyslet. Přijímačky jsou ve stejnou dobu jako státnice a navíc si nejsem moc jistá, jestli bych zvládla dva obory najednou (pokud by mě přijali na magistra). No a hlavně třeba tenhle rok se daný obor ani neotevíral, takže třeba budu mít smůlu i v tomhle. Zatím chodíme se Z. aspoň na finštinu, což je ze všech těch jazyků zrovna ten jediný, který je úplně mimo, ale o to větší je to zábava. :) Takže – moi moi! 

P. S. Pokud máte nějaké tipy na knížky, filmy, seriály, případně víte něco o studiu toho oboru (na Muni), máte k prodeji nějaké učebnice švédštiny apod., tak pište do komentářů!

2 komentáře:

  1. Preesne chápem to s tou nudou a tak! Síce nie konkrétne s M, ale s tými milión objavmi ešte pred ním... proste najprv si človek príde taký zaujímavý a iný a neviem čo... ale keď sa s tým chlapcom začneš viac rozprávať, zistíš, že ho od seba akosi to... niežeby som sa pamätala, kedy naposledy sme to obidve tak mali, ale viem, že to tak niekedy proste bolo. :D A fakt keď si uvedomíš, koľko zaujímavých dievčat je okolo.. nás, seba?! :D (chcem písať spôsobom aby som nezhadzovala ani teba, ani seba, ale už sa v tom strácam :D )... ktoré cestujú každé 2 mesiace do iného štátu a neviem čo všetko (čím ďalej, tým viac si to myslím, keď čítam niektoré blogy), a niekomu asi nestačí, že nejakú lumpárinu my urobíme tak raz za polrok. Pretože ak každú minútu neurobíš niečo extra zaujímavé a úžasné, tak sa neriadiš tým, že "yolo".
    Omg, inak ako tam píšeš v tej časti o kamarátoch, tak som normálne zriedla, lebo teraz si tak spätne uvedomujem, že ten opis akosi sedí na mňa, keď som mala minulý rok (či kedy to bolo??) tie problémy s M a každého som tým otravovala, achjo. :X No nič. :D
    A ako vidím, Švédsko ťa dostalo presne ako mňa! Proste to ani neopíšeš, lebo to prostredie fakt nikto nepochopí, kým tam nebude. Ja keď som všetkým hovorila, ako som si tam zamilovala, že sú tam všade stromy a farebné domčeky, tak po mne pozerali, či mi nešibe. :D Z tých výrazov som vytušila, že mi chceli asi povedať, že to som mohla ostať aj na Slovensku. :D Ale je to tam fakt tak zvláštne príjemné, ja som tam cítila takú vianočnú atmosféru aj v lete, ja neviem. :D :D Aj tí milí ľudia proste... a jazierka... Akože tí ľudia z tých inteligentnejších mi povedali, že či to nie je niečo ako v Anglicku, ale mne to tak ani neprišlo, to Švédsko je proste niečím iné, a neviem čím! :D Ešte sa mi tam páčili také samo-otváracie dvere, ktoré boli skoro všade.. neviem či chápeš, stlačíš také tlačítko a otvoria sa klasickým spôsobom, ako normálne dvere. :D To chcem do izby, keď mám plné ruky a nemám ako potiahnuť kľučku! :D
    Inak je zvláštne, že keď už tam niekto ide (niekto = my), tak ho to prinúti rozmýšľať nad tým, aby tam raz býval. S mojím prístupom sa tam síce nedostanem asi nikdy, ale aspoň je super, že viem, že existuje taká krajina, kde je všetko dokonalé!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že chápeš! :) A že s M to tak nemáš, to mi dodává naděje :D:D A tak tak.. o tom jsme se už stejně tak nějak bavili včera... :D

      Nejsem si teď moc jistá, jaké problémy myslíš, to před začátkem vztahu? Ježiš! Vždyť to vůbec nebyly malicherné problémy :D A navíc sis i v té době na mě vždycky vzpomněla a probírali jsme i blbosti z mého života...t ofakt na tebe nesedí!! :D Ne, bylo to o jedné kámošce, kterou znáš taky :D A ona ted řeší takové blbiny s klukem a psala mi to v době, kdy jsem furt myslela na D. a prostě... neměla jsem náladu řešit takové kraviny. Kdybys chtěla vědět blíž, tak kdyžtak napiš :DD ...

      A jo, přesně, to se nedá popsat. Já taky furt nechápala, co lidi na těch severských státech mají, je tam akorát zima a draho :DDD... ale už jsem taky v háji! A jo, Anglie je absolutně něco jiného. :) Jinak ty dveře jsem já teda nikde nezažila, ale byla jsem tam jen chvilu žejo :DD Tak se těším pro příště :D

      Ale tak, co ty víš, třeba se nám to někdy splní. Aspoň jedné, aby tam ta druhá mohla s radostí jezdit na návštěvy! :D

      Vymazat