Tak tedy i já se mohu šťastně přidat k těm, jež pokořili nechvalně známou maturitu.
Je to už přes týden a mně to furt nějak nedochází. Přijde mi, jak kdyby nám dali vysvědčení trochu předčasně a my měli prázdniny o měsíc dřív a to je celé. Každopádně je to nehorázná úleva nemuset po měsíci neustálého (ehhhm) se učení NIC dělat.
A protože nemám NIC na práci, tak sem napíšu pár rad pro mé imaginární čtenáře, které toto zdánlivé peklo teprve čeká.
1) Pokud umíte matiku na maximálně 2-3, zvolte si ve státní části matiku. Budete vědět známku po týdnu a navíc se budete muset učit jen do tří předmětů (případně více, nevím, co plánují do budoucna - lépe řečeno, jak to bude vypadat doopravdy v budoucnu), protože s tabulkama a kalkulačkou je to pohodička.
/Na druhou stranu pokud umíte výborně improvizovat v angličtině a nemáte problém se středoškolskou gramatikou, tak si dejte určitě angličtinu, nakonec to s tím (ne)učením vyjde nastejno. Faktem však je, že znám víc lidí, kteří by zvládli matematiku bez přípravy, než angličtinu bez přípravy, proto zmiňuju matiku./
2) Během zimy by s vámi měli učitelé začít opakovat jednotlivé otázky (kdyžtak si to vydupejte, stejně jako anotaci k otázkám). Bude vás to srát, budete se vymlouvat, ale pak budete děsně rádi! A HLAVNĚ vás to donutí zpracovávat si otázky, což mě teda nebavilo snad ještě víc, než se to pak všechno učit.
A co se týče samostatného učení: Po Vánocích je brzo, týden před maturou je pozdě.
3) Udělat si rozvrh je dobrá věc, ale doporučuju si to několikrát všechno přepočítat, ať nedopadnete jako já - místo 25 otázek jsem počítala jen s 15, takže jsem týden před dnem D zjistila, že mi chybí ještě tak milion otázek. Tudíž jsem si nakonec vypsala zbývající otázky ala " 1 2 3 4 5 6 " a tak dále, a pak jsem je po naučení škrtala (nádherný pocit!). Obojí je dobrý způsob, samostatně i v již zmiňované kombinaci.
4) Není na škodu "naučit se učit". Lehké otázky, ke kterým se dá vždycky něco říct, si několikrát pročtěte a zahoďte, na záludnější si nechte více času a také více soustředění.
5) Nechte si ty nejtěžší/nejnudnější otázky na konec. Nejtěžší vám zůstanou v hlavě a ty nejnudnější vás donutí se naučit stres. Kromě toho vám lehké otázky dodají sebevědomí a nebudete muset každý den psát zoufalé statusy, jak nic neumíte. Tím se dostávám k bodu 6 ->
6) Nepište zoufalé statusy, jak nic neumíte, jak všechno umíte, co jste se všechno naučili, kolik vám toho zbývá, etc. Nikoho to nezajímá. Na to si založte twitter nebo to říkejte rodičům, imaginárním přátelům a své kočce. Statusy o tom, jak jste to dali a jak máte samé jedničky, asi už bude zajímat trochu víc lidí z těch vašich "přátel", ale je fajn si to nechat až na konec, kdy to mají všichni za sebou, protože pro ně je to fakt hnus, to znám z vlastní zkušenosti.
7) Nenechte se odradit slovy "Už toho nech, teď už se nic nenaučíš!" den před zkouškou. Já se v poslední den naučila 16 (!) otázek, z toho i New York a Školský systém v Rusku, které jsem si ve svých školních předmětech vytáhla (obojí otázky čislo sedm wooo!).
8) V písemné práci z ČJ si vyberte styl a téma, které jsou jednoznačné a u kterých nebudete mít ŽÁDNÉ pochybnosti, že by to mohlo být myšleno i jinak. Nespoléhejte se na úvahu, letos dali fakt hnusnou a dost zavádějící zadání. Taky nikdy nepište dopis. NIKDY.
To je asi všechno. Někdy časem opět napíšu něco superužitečného.
