Pořád si nejsem jistá, jestli se těším nebo netěším na vyšku. Je to těžké, myslet na budoucnost, když každý den vstáváte po deváté či desáté hodině, dáte si vydatnou snídani, pak vytrávíte a posilujete bříško, načež zkoušíte první kuchařské umělecké výkony (samozřejmě ne první, ale těstoviny, špagety, saláty, rybí prsty nepočítám) a během odpoledne jediným vaším stresem je, že váš Simík je absolutně nevyspaný, nemá uklizeno a jeho pes se cítí osamělý a on musí do práce (narozdíl od vás).
Každopádně, hořím zvědavostí. Jsem srab a posera a bojím se všeho. Ale vždycky, i když se toho bojím, tak to zkusím (teda až na jakoukoliv interakci s pavoukama ufff). Když se mi to nelíbí, tak to dál nedělám. Ale zvědavost mi prostě nedá. Tolik k vašemu dalšímu proniknutí do mé komplikované duše.
Hořím zvědavostí, s kým budu na koleji. Jsem hrozně náročný člověk. Nesnáším moc kecání, nesnáším moc ticha, nesnáším moc společnosti, nesnáším moc samoty. Musím mít prostě všechno v rovnováze. A člověka, který vám to poskytne, je těžké najít. Hlavně doufám, že nebude jíst jablka a čipsy, protože nesnáším chřoustání a křupání a jsem schopná za to i vraždit. Až budu vědět, kdo bude ten ubožák, jenž bude se mnou sdílet prostory, samozřejmě mu ihned věnuji jeden celý článek - ať už karikaturou nebo vychvalováním do nebes, to se uvidí.
Hořím zvědavostí, co vlastně budu v Brně furt dělat. Jestli budu mít s kým chodit ven, jestli se má aktuální společenská úroveň vylepší nebo naopak zhorší, jestli si najdu nové kamarády, jestli si najdu blbečka, který si mě jednou vezme. A další nepodstatné kraviny, které mohou zajímat jen můj mozek.
Hořím zvědavostí samozřejmě také nad tím, jak bude vůbec vyučování vypadat a jestli mi to vůbec půjde. Pak se ale vždycky uklidním, že nic jiného, než tento obor neumím, proto nad touto věcí "hořím pouze menší zvědavostí".
Abych furt jen nehořela, taky se pro změnu těším. A těším se na to, na co jsem se nikdy netěšila. Vlastně ano. Těšila jsem se, až ta činnost skončí. TĚLOVÝCHOVA. Tak nenáviděný sport si nakonec našel i mě a já slintám nad nabízenými kurzy a nevím, co dřív! Pilates? Jogu? Nebo dokonce fitness jogu? A co zkusit fitjazz? A proč ne vodní turistiku? A kdyby nebyl tenis za 1000 Kč, tak klidně taky. No prostě yaaaay.
Po pravdě........ vůbec nevím, proč tohle píšu. Chtěla jsem něco napsat, ale nějak jsem ani neměla o čem. Ale prostě jsem potřebovala NĚCO napsat. Tak to berte s rezervou. Taky to berte jako úvodní část mých myšlenek během VŠ, které jsem si tu před pár články tak trochu předsevzala. Nevím, jestli mi to vydrží i po nástupu, ale čert to vem.
