pondělí 18. června 2012

O Jananas jsem tu už několikrát psala. Kolikrát, to si netroufám říct, protože mou velkou vášní je dávat články do konceptů (či-li je "návratně" smazat), když si řeknu, že to je trapné a vůbec se mi to nelíbí, přičemž o pár měsíců později, kdy jsem v úplně jiném stavu (zadaná, nezadaná, zamilovaná, praštěná, šťastná, v depresi apod.), než když jsem ten článek dala pryč, ho obvykle zase vrátím na scénu. I přestože jsou to články rok staré a nikoho to stejně nezajímá. Asi jste poznali, že jsem perfekcionista.

Nuže zpět. Jananas jsem před pár dny viděla už popáté a můžu říct, že pokaždé to byl zážitek. Samozřejmě, k hudbě a textům už nemám slov. Pokaždé, když je poslouchám, děkuji [vyššímu principu dle vaší volby] za to, že stále existuje skupina, která dokáže hrát na opravdové nástroje (a to prosím hodně dobře hrát) a pobavit vtipnými texty v češtině (i když Southpaw měli skvělé vtipné texty i v angličtině, ale stejně se rozpadli a stejně to nikdo z mé ostudné generace neumí ocenit v jakémkoliv jazyce, takže to je teď jedno). Avšak většinou bývají buď dobré texty nebo dobrá hudba, přičemž to druhé zaostává. Tady to je jinak. V České republice znám už jen jednu takovou skupinu, kde jsou oba aspekty v harmonii, to jest moji nejmilejší Tata Bojs. (Pak možná i Zrní, i když ti svými řekla bych avantgardními texty neosloví moc velkou část publika jako dvě předchozí skupiny, ale to je přeci jen účel avantgardy.)

Ale tyto dvě přednosti Jananasu můžu poslouchat i doma. Taky že jsem se jich naposlouchala! Písničky znám už i odzadu. Proč mě tedy ty koncerty tak baví, když hrají většinou furt to samé? Je to kvůli jejich "forbínám", tedy pauzám mezi písničkami. Často trvají déle než samotné písničky, ale pochybuju, že to někomu vadí. Při každé pauze vymyslí něco vtipného a neotřelého a přitom vůbec nejde o divadlo, pouze o interakci mezi členy skupiny a taky interakci s publikem. A pěkně prosím, nikdy se jejich vtípky neopakovaly. Jsou to prostě osobnosti a dokážou si dělat srandu ze všeho a především i ze sebe. Už dlouho jsem se tak nezasmála, možná že jsem se tak nezasmála vůbec za ten rok, co jsem je neviděla. Doufám, že až zpěvačka porodí a užije si mateřskou, tak se zase skupina vrátí, jinak by hudební scéna hodně hodně hodně hodně utrpěla.

Jo a, nedá mi to. Jeden z členů u nás dostal dort, údajně "za nic":D. Každopádně mě potěšilo, lépe řečeno ŠOKOVALO, že se o něj podělil se zbytkem osazenstva, který v klubu po koncertě zůstal, i přestože je třeba osobně neznal (viz já). Získali si mě zase o něco víc, obzvlášť proto, že já prostě dorty miluju a jednou kvůli nim budu potřebovat dvojí dveře, abych prošla, ale je mi to jedno. Cituji paní Nedokonalou "výzkumy ukázaly, že nejvíce zvyšuje ženám tep pohled na zakázanou rozkoš – čokoládový dort se šlehačkou". Kdo by mě v ten večer při pohledu na již zmiňovaný dort viděl, neměl by o těchto výzkumech pochyb.

Máte ještě nějaký důvod, proč nemilovat Jananas? Ráda vám ho vyvrátím.

Nerdovský dodatek: Taky mám ráda graficky vydařené a originální webovky skupin. Začlo to MGMT (jestli si pamatujete, jak pozadí bylo tvořené čtverečky, které se po "přejetí" myší změnili na jinou barvu/obrázek), pak Jananas a nyní mě nadchl také web Zrní. Víc takových!

A zde důkaz místo slibů, jedna z "forbín" a nová písnička, jež mi momentálně mluví ze srdce: